|
Podvozek
nastavení 1.díl - Nastavení pérování na okruh |
Informace
uveřejněny se souhlasem časopisu Ymoto.
Autor originálního článku: L. Záruba |
Ymoto
11/2004: |
V
DNEŠNÍM POKRAČOVÁNÍ JSME SE ROZHODLI NEZAMĚŘOVAT SE
NA NĚJAKÝ KONKRÉTNÍ MOTOCYKL, ALE NA OBECNÉ ZÁSADY PRO
NASTAVOVÁNÍ PÉROVÁNÍ. NEPŮJDEME DO HLUBOKÉ TEORIE
FUNKCE JEDNOTLIVÝCH KOMPONENTŮ PÉROVÁNÍ, ALE SPÍŠE SE
BUDEME VĚNOVAT PROBLEMATICE VLASTNÍHO NASTAVENÍ, CO MÁ PÉROVÁNÍ
DĚLAT A CO NAOPAK DĚLAT NEMÁ. NEPŮJDEME DO TAKOVÉ
HLOUBKY JAKO NASTAVENÍ PRO RŮZNÉ OKRUHY, NASTAVENÍ V ZÁVISLOSTI
NA TEPLOTĚ A PODOBNĚ, NÁM PŮJDE SPÍŠE O VYBRÁNÍ PŘIJATELNÉHO
NASTAVENÍ, KTERÉ BY SOLIDNĚ FUNGOVALO ZA VŠECH PODMÍNEK
A NA JAKÉMKOLI OKRUHU. PODSTATOU VŠEHO JE, ŽE NASTAVENÍ
PÉROVÁNÍ SKUTEČNĚ NELZE JEN TAK PŘEVZÍT PODLE KAMARÁDA
NEBO PODLE ČASOPISU, PROTOŽE NASTAVENÍ JE PRO KAŽDÉHO
PILOTA A HLAVNĚ PRO KAŽDÝ STYL JÍZDY JINÉ. JEN PRO POŘÁDEK
PŘIPOMÍNÁME, ŽE PŘEDPOKLADEM SCHOPNOSTI NASTAVIT PÉROVÁNÍ
JSOU SPRÁVNĚ FUNGUJÍCÍ TLUMIČE A VŠECHNY OSTATNÍ
KOMPONENTY PÉROVÁNÍ. NASTAVOVÁNÍ PÉROVÁNÍ JE SLOŽITÁ
VĚC A PROTO JSME JI ROZDĚLILI NA DVA DÍLY: NASTAVENÍ PŘEDPĚTÍ
PRUŽIN A NASTAVENÍ TLUMIČŮ. NASTAVENÍ PRUŽIN JE
KOUZELNĚ JEDNODUCHÁ ZÁLEŽITOST, DÁ SE VYJÁDŘIT ČÍSLY
A PRO TOHLE NASTAVENÍ NEPOTŘEBUJETE PRAKTICKY ŽÁDNÉ ZKUŠENOSTI.
NAOPAK NASTAVIT TLUMENÍ JE VĚC VYŽADUJÍCÍ BOHUŽEL ZNAČNÉ
ZKUŠENOSTI A CIT PRO ZMĚNY CHOVÁNÍ MOTOCYKLU. ROZDÍL
MEZI DOBŘE A ŠPATNĚ NASTAVENÝM PÉROVÁNÍM JE I NĚKOLIK
VTEŘIN Z ČASU NA KOLO DOLŮ. SAMI ASI ZNÁTE, ŽE NĚKDY
KROUŽÍTE SE SUBJEKTIVNĚ VELKOU MÍROU RIZIKA JAKO ŠÍLENÍ
PO TRATI, ALE ČASY JSOU HROZNÉ. TAK TO JE O NASTAVENÍ PÉROVÁNÍ.
A JINDY SE VÁM JEDE DOBŘE, ALE PO JÍZDÁCH SE PODÍVÁTE
NA ZADNÍ GUMU A JEN TUPĚ ZÍRÁTE NA TU VYŽRANOU ZADNÍ
GUMU, ZNIČENOU MÉNĚ, NEBO SPÍŠ VÍCE. A TO TŘEBA PO PŮL
DNI JEŽDĚNÍ! I TOHLE JE O NASTAVENÍ PÉROVÁNÍ.
|
NASTAVENÍ
PŘEDPĚTÍ PRUŽIN |
STATICKÉ
PROPRUŽENÍ BEZ JEZDCE |
Prvním
krokem pro správné nastavení pérování je nastavení
správného předpětí pružin na základě změření
statického propružení. Statické propružení je rozdíl
v milimetrech, o který se prosedne předek (zadek)
motocyklu bez jezdce při úplném vyvěšení předního
(zadního) kola nad zem oproti hodnotě, když motocykl stojí
vlastní vahou na obou kolech. Na závodní okruh se seřizuje
předpětí pružin tak, aby hodnota tohoto rozdílu - čili
statické propružení - byla mezi 0 - 10 mm vzadu a 5 - 15
mm vpředu.
TIP: Pokud nemáte dílenský
zdvihák ani partu siláků, lze vyvěsit pérování tak,
že nakláníte motocykl na pohotovostní stojánek, až se
kolo ocitne ve vzduchu. Velikost zadního propružení lze
změřit i tak, že motorku přidržujeme vzadu rukama a zároveň
jí oběma rukama nadzvedáváme, dokud motorka v rukách výrazně
neztěžkne - to ji přestala podpírat síla zadního péra.
Pak odhadneme, nebo změříme vzdálenost v obou polohách.
Rozdíl hodnot je vaše statické propružení. |
STATICKÉ
PROPRUŽENÍ S JEZDCEM |
Dalším
krokem bude měření statického propružení s jezdcem. To
je principálně stejné měření, ovšem nyní si na
motorku sedne jezdec (kompletně oblečený a v normální jízdní
poloze). Je to tedy rozdíl naměřený na vyvěšeném pérování
oproti motorce zatížené jezdcem. Měli byste naměřit
tyto hodnoty: pro okruh - přední vidlice 25 - 30 mm, zadní
pérování také 25 - 30 mm. (Pro jízdu na normálních
silnicích se tyto hodnoty pohybují vpředu i vzadu okolo
30 - 35 mm).
TIP:
Propružení zadku
motorky se zjišťuje tak, že si určíte dva pevné
body, jeden vzadu na kyvce, druhý kolmo nad ním někde
na zadní kapotě, a změříte jejich vzdálenost v
obou polohách - viz Obr.1.
U předního pérování se
hodnota statického propružení dá odečíst pomocí
upínacího pásku na kabely, který obepíná jednu z
trubek přední vidlice. Když jej narazíte nahoru při
zatížené motorce (Obr.2), po odlehčení kola můžete
přesně změřit, o kolik se kolo prosedlo (Obr.3).
Porovnáním obou měření
lze také určit, zda mají pružiny na motorce
vhodnou tuhost pro vaši hmotnost. Pokud totiž nebude
možné s vašimi stávajícími pružinami dosáhnout
daných rozmezí statického propružení jak při zatížení
jezdcem, tak bez jezdce, nebude vám pérování správně
fungovat do doby, než si obstaráte tvrdší pružiny.
Je to logické: pokud byste chtěli řešit vaše větší
než doporučené statické propružení s jezdcem přitvrzením
pružiny, nezapomeňte, že v tom okamžiku si zase
rozhodíte statické propružení bez jezdce, které
je stejně důležité. A navíc je známé, že s čím
menším předpětím pružina pracuje, tím pérování
pracuje lépe. Kolo snáze reaguje na jemné
nerovnosti a je více v kontaktu s povrchem. |
Obr. 1 Pokud
by měřidlo nebylo svisle, ovlivnilo by to naměřené
hodnoty.
|
Obr. 2 Pozor
na správné utažení pásku - nesmí být příliš
volný, aby nepadal sám dolů, ale nesmí být ani příliš
utažený, aby nebrzdil pohybu vidlice a nepoškozoval
gufera.
|
Při
měření se vám může stát, že měříte dvakrát,
třikrát a dostanete pokaždé rozdílný výsledek.
To díky tření se při vracení zastaví pérování
v různých polohách podle velikosti a rychlosti
prvotního impulsu. Jde- li vám tedy o přesnost, lze
na to jít o chloupek vědečtěji:
První měření provedete
tak, že zadek motorky zvednete úplně do vzduchu. Tím
úplně uvolníte pérování. (Připomínám, že
tady vám nepomůže žádný tzv. racingový stojánek,
který zespodu podepírá kyvku vzadu, protože zadní
pružina zůstává stále zatížená). Získanou míru
nazveme A.
Pak dáte motorku zpátky na
kola a provedete dvě dodatečná měření: motorku
zezadu přidržujte a tlačte zadek motorky o 2 - 3 tři
centimetry dolů, pak velmi pomalu tlak povolujte
(Obr.4). K bodu, ve kterém se zadek zastavil,
provedete druhé měření.
To bude míra B. |
Třetí měření provedete tak, že zadek motorky
naopak přizvednete a stejně velmi pomalu jej spouštíte
zpět dolů. Zadek motorky se opět někde zastaví a
vy si tuto míru zaznamenáte jako C. Je jasné, že
kdyby neexistovalo tření, budou míry B a C stejné.
My si ale z nich jednoduše uděláme průměr a máte
velmi přesně zjištěnou hodnotu, o kterou se zadek
motorky prosedl. A když tento vypočítaný průměr
odečteme od míry A (úplně vyvěšené pérování)
dostaneme hodnotu statického propružení.
Dobrý, co?
Podobně
budeme postupovat i na předním pérování a tato měření
musíme provést pro nezatíženou motorku i motorku s
jezdcem. Tento způsob měření má ještě jeden půvab:
řekne vám, v jakém stavu se nachází vaše pérování,
ložiska a gufera. Čím jsou hodnoty B a C blíž u
sebe, tím je na tom pérování líp. |
Obr. 3 Pásek
na stahování kabelů je šikovná věc. Nechte si
jej na motorce napořád, dejte jej trochu dolů a on
vám po jízdě ukáže, jak moc se vám ponořují
vidlice při brždění. Ale o tom více v příštím
čísle.
|
Obr. 4 U
tohoto měření se vám vyplatí soustředit se na
udržování rovnováhy.
|
U dobrého zadního
pérování nepřesáhne rozdíl hodnot B a C 3 mm, špatné
pérování je, když rozdíl činí více jak 10 mm.
Dobré přední vidlice mají
rozdíl menší než 12 mm, ale k vidění jsou i
vidlice, co měly přes 50 mm! Se statickým propružením
si lze dále hrát: různé statické propružení vpředu
a vzadu má velký vliv na charakter řízení. Větší
hodnoty propružení vpředu nebo menší propružení
vzadu (zadek motorky je potom výše) způsobuje snazší,
rychlejší, ale i nervóznější řízení, naopak
menší statické propružení vpředu nebo větší
vzadu způsobuje, že řízení se stává pomalejší.
Základní nastavení tuhosti pružiny a jeho možné
alternativy jsou uvedeny v Návodu k obsluze a je to váš
základ, kde začít. Pokud s pérováním přespříliš
laborujete, pak stojí za to nastavení vrátit do základního
(standardního) nastavení a odtud vyjít znovu.
|
|
ZADEK
Statické propružení bez jezdce:
0-10 mm
Statické propružení s jezdcem:
25-30 mm
|
PŘEDEK
Statické propružení bez jezdce:
5-15 mm
Statické propružení s jezdcem:
25-30 mm
|
|
Druhý díl
článku se zabývá nastavením tlumení ZDE.
|
|